Dívčí blog o lásce a víře. Líbající

Ukrutný problém 2

13. dubna 2007 v 23:06 | miska
"Tak zajdi do knihovny, měli by tam mít nějakou literaturu o šminkách. Anebo zkus nějaký módní časopis a uvidíš," poradil mi Janek.

Pche, žádná knihovna, žádné časopisy. Jednoduše zajdu do obchodu a basta. Žádné složitosti v tom hledat nebudu! Ještě se uvidí, kdo má co v bedně zamontované!
"Jé, čau Markéto," přiřítila se za mnou Danuška a nevěřícně mě sjela pohledem.
"Co? Co je?" lekla jsem se jejího nevinného pohledu.
"Nic…"
"Tak proč si mě tak prohlížíš?"
"Tak normálně. To je snad poprvé, co jsem tě zastihla v knihovně. Netušila jsem, že jsi takový čtenář! A co to vůbec…"
"Nic," zakryla jsem všechny tři knížky. "Nic nečtu!"
"No tak, ukaž! Já čtu ráda a přečetla jsem toho už hodně. Můžu ti poradit!" nabídla se mi velkoryse.
"To ti děkuju, ale řekla jsem, že nic nečtu, tudíž žádnou radu nechci."
"Nebuť labuť," začala se se mnou přetahovat, "já bych se ti nesmála, ani kdyby sis tu po večerech pročítala Kosmovu kroniku!" zachichotala se.
Povolila jsem, nemám zájem krátit si volný čas hádáním se se šprt-kou. Danuška popadla knížky a přečetla si jejich názvy.
"Hm, Moderní líčení, Trendy v kosmetice, Večerní róby 2000… To ne-ní špatný výběr. Ale taky si pročti Společenské účesy a Rady s barevnou typologií. Mají je až támhle v zadu, fakt ti je můžu doporučit."
Cože??? Danuška se zajímá taky o módu a líčení? I Danuška? To jsem asi hodně pozadu. Jako odpověď se však zmohla maximálně tak na suché polknutí.
"Za to se přece nemusíš stydět. Taky se normálně nelíčím a nejsem v tom sběhlá, jako ty namyšlené slepice od nás…"
"Slepice?" zarazila jsem se.
"Omluv ty vulgarismy, ale lepší pojmenování jsem pro ně nedokázala najít v žádném slovníku. Fakt mě hrozně štve, jak pořád krouží kolem Tomáše a Radka a nic kromě dokonalého vzhledu je nezajímá."
"Teď mi to promiň - možná jsem tě do teď brala za třídní šprtku, ale nějak se mi začínáš líbit!"
Danuška se uchichtla.
"Takže ty taneční nakonec úplně nebojkotuješ?"
"Není to tak jednoduché."
"To je dobře. Heleď já si myslím, že taneční nejsou zas tak špatná věc. Každý se jednou dostane na ples, kde bude potřeba umět tančit…"
"A někdo, doufám, se tam nedostane nikdy…"
"Počkej. Myslím i zábavy, svatby,"
"…pohřby," doplnila jsem ji.
"Tak ty mě nenecháš domluvit?" zahrála si na naštvanou, popadla knihu Trendy v kosmetice a praštila mě s ní na bednu.
"No to je jedno, u nás už většina rodiny stejně povymírala."
Zvážněla a hodila po mě tázavý pohled. Neměla jsem v úmyslu se jí svěřovat, proto jsem usilovala o změnu tématu.
"A ty - sehnala jsi už nějaké šaty?" usmála jsem se na ni.
"Sháním."
"To já taky, jenže já nemám absolutně páru o tom, co mi sluší. Maminku nemám a táta mi moc neporadí. Mám trauma s oblečením, botami a dokonce i s líčením. Tak a teď víš všechno. Doufám, že si o tom do zítřka nebude vyprávět celá škola!"
"Co si o mně myslíš?" urazila se. " Já na tom nejsem o moc líp. Mám sice oba rodiče, ale ani jeden z nich na mě nemá čas. Nikdy! Třeba včera - mamka mi do ruky vrazila peníze, že si mám něco koupit sama, jelikož ona má už jiný program. Ale slíbila mi, že půjdeme nakupovat spolu!"
"Taky se občas na světě cítíš úplně sama, odvržená, nikoho nezají-máš…" vyhrkla jsem první myšlenku, která mi probleskla mozkem, aniž bych si to předem promyslela.
"Přesně!"
Začala jsem chápat, že s touhle malou vychytralou blondýnou toho máme hodně společného. O půl čtvrté mě doprovodila na nádraží a domluvily jsme se na úterý odpoledne. Jasně že na nákupy.
Cestou domů jsem si vzpomněla taky na jednu další záležitost - úplně jsem zapomněla na Sašu. Měla mi v pátek odepsat.
Doma jsem ihned přiběhla k počítači a zanedlouho se mi už načítala nová pošta. Blbost, reklama, další blbost a konečně zpráva od Saši. Přišla v pátek v deset.
Milá Markéto,
momentálně přemýšlím, co všechno bys o mě asi tak chtěla vědět. Tak například měřím stoosmdesát centimetrů, mám světlé krátké vlasy a modré oči. Chodím často do posilovny nebo jen tak běhat kolem naší vesnice, proto si myslím, že mám docela pěknou postavu. Baví mě taky lyžování a plavání, ale žádný sport nedělám závodně. A Ty? Sportuješ ráda?
Věřím, že se na mě nevykašleš, a ještě něco odepíšeš :-)
Saša
Nemeškala jsem ani minutu a hned jse začala psát novou zprávu. Chudák holka si už musí myslet, že jsem se na ni opravdu vykašlala. To jsem ale ostuda.
Čau Sašo,
předem mého e-mailu se ti musím strašně moc omluvit - celý víkend jsem měla absolutně nabitý, proto jsem si nenašla volnou chvíli na odepsání. S kapelou zkoušíme novou písničku a už v pátek hrajem v Budařově na vinných slavnostech. Jen, aby sis nemyslela, že si s tebou dál dopisovat nechci.
Navíc mi příští čtvrtek začínají taneční a mám spoustu starostí se sháněním věcí. Nejsem zrovna mistr v tomto oboro, a tak jsem se rozhodla zajít do školní knihovny a půjčit si tam nějakou literaturu jako manuál. Navíc jsem se tam potkala s naší třídní superšprtkou a daly jsme se tak nějak do řeči. Dřív jsem ji úplně nesnášela, ale zjistila jsem, že je to vlastně fajn holka.
Co se týče toho sportu, nejspíš tě zklamu. Dřív jsem taky chodívala běhat, ale poslední dobou mi většinu času zabírá škola a kapela. Ale určitě lidi, kteří jsou v nějakém sportu fakt dobří, obdivuju.
A co bych o Tobě ještě chtěla vědět? Napiš mi cokoli!
Markéta
Musím uznat, že mě tohle dopisování baví. Jen tak nezávazně si dopi-suju s nějakou cizí holkou, můžu jí napsat úplně všechno a nemusím se bát, že to do dalšího dne roznese po celém gymplu. A navíc se mi zdá ta Saša jako skvělá holka.
Crrrrr! Zase zvonek.
Seběhla jsem dolů otevřít. Jsem doma sama, ale na to už jsem zvyklá. Jen já a obrovské ticho a pusto.
"Dobrý den, paní Kroupová," pozdravila jsem naši sousedku.
"Dobrý, Markétko! Tanínka ještě nemáž doma, viď?" zašvitořila svým vysokým hláskem. Je jí už asi tři sta let a vždycky mi připomínala hodnou babičku z pohádky.
"Nemám, chcete mu něco?"
"Slíbila jsem mu domácí vajíčka za tu televizi, co mi opravil. Vyřiď mu, ať si pro ně přijde."
"Ale to snad zvládnu i já!"
"Vidíš, já bába sklerotická! Můžeš hned?"
"Určitě! Co já bych teď mohla mít důležitého na práci?"
Paní Kroupová mě pozvala do svého domečku. Přešly jsme dlouhou tmavou chodbou do dvorku. Celý dům vyzařuje zvláštní atmosféru - robustní vstupní dveře, staré skřípající parkety v předsíni, obrazu na stěnách ve starodávných rámech…
Sousedka vešla do komůrky a přinesla mi košík plný čerstvých vajíček. A usmála se na mě. Ona je asi doopravdy pohádková babička!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama