Dívčí blog o lásce a víře. Líbající

Pokračování povídky-Tata Milada a slepice

13. dubna 2007 v 23:04 | miska
Nechala jsem ji tam stát samotnou a šla si připravit věci do češtiny. Celé páteční vyučování se pak vleklo ještě víc, než první hodina. A Tomáš o mě od té doby už ani pohledem nezavadil. Je pravda, že se celou dobu šprtal tu fyziku, ale stejně… Jako bych to nepředvídala.
Domů jsem dorazila už před třetí, neboť jsem vyjímečně stihla dřívější autobus do Jankovic. Sebrala jsem ze stolu dlouhatánský seznam od táty, co všechno mám nakoupit a udělat, než se vrátí z práce, a hlavně než dorazí puntičkářská teta Milada.
Při utírání prachu v tátově pracovně jsem si vzpomněla, že jsem včera někomu ze seznamky odepsala na inzerát. To by mě zajímalo, jestlipak mi už přišla odpověď?! V zápalu zvědavosti jsem vlítla do svého pokoje a zap-nula jsem počítač.
Otevřela jsem svou e-mailovou schránku a čekala, až se načtou nové zprávy. Nic, nic, pořád nic… a konečně! V nula devět dvacet doručena nová zpráva. Rychle jsem ji otervřela a dala se do jejího čtení.
Ahoj Markéto,
já se jmenuju Saša a je mi osmnáct. Taky si hledám nějakou kamarádku na dopisování a potěšilo mě, že jsi mi odpověděla. To, co jsi mi o sobě napsala, mě hodně zaujalo. Stejně jako ty miluju hudbu a k mým oblíbencům zaruče-ně patří kapely jako Chinasky a Kryštof nebo zpěvák Dan Landa. Chodím na Hotelovou školu v Ústí. Ten gympl, na který chodíš, je asi taky v Ústí, že?
Teď jsem ve škole a nemám moc času na dlouhý dopis, ale pokud budeš mít zájem, klidně ti večer o sobě napíšu víc. Co ty na to?
Zatím se měj hezky,
Saša

Téda! Nečekala jsem odpověď tak brzo! A musím říct, že mi udělala velkou radost. Saša je vlastně Alexandra?, přemýšlím. Každopádně jí napí-šu. Rychle, než se vrátí táta, abych ještě stihla povysávat.
Ahoj Sašo,
tvůj dopis si čtu až teď. Určitě bych o tobě chtěla vědět víc. Až budeš mít dost času, tak mi o sobě ještě něco napiš.
Těším se na tvoji odpověď,
Markéta
"Ahoooj zlatíčko! Jakpak ses měla, co škola?" poplácala mě po zá-dech teta. Mimochodem, zase mi vrazila do ruky velkou čokoládu s odpornou jahodovou náplní. Hmmm!
"Ahoj Milado," přišel ji přivítat táta a uvedl ji do obývacího pokoje.
Teta se nejdřív rozhlédla kolem, zkontrolovala, jestli je vysátý koberec a pečlivě utřený prach na nízké skříni vedle dveří, pak mi podala velkou taš-ku s neidentifikovatelným obsahem.
"To je pro tebe. Narozeniny máš až za měsíc, ale taneční nepočkají."
Opatrně jsem z tašky vyndala světle fialové večerní šaty z velice jem-né látky. Zírala jsem na ně jako na boží zjevení.
"Tak… díky."
"Jak tak díky?! To si je nepůjdeš ani vyzkoušet? Petře, řekni té holce něco!" poručila tátovi, který právě do pokoje přinesl tácek s kávami.
Zmizela jsem v koupelně, nebudu se teď s nikým dohadovat! Nejprve jsem ze sebe sundala staré domácí džíny s prošoupanými koleny a vytahanou mikinu. Pak jsem si přes hlavu pomalu přetáhla fialovou róbu. Pomalu, abych ji hned neroztrhla. Mám takové tušení, že je teta stejně bude muset jít vrátit…
Zadívala jsem se na svůj obraz v zrcadle. Nemohla jsem ani uvěřit, že jsem to doopravdy já. V životě jsem na sobě neměla něco takového. Daleko raději nosím kalhoty nebo šortky a má jediná sukně leží neustále na dně skříně. Musím uznat, že teta Milada, ať už je jaká chce, má skutečně skvělý vkus. Jediný problém je, že se v tom nějak necítím.
Tiše jsem vkročila do obýváku. Oba mí příbuzní ze mě nemohli ani oči odtrhnout.
"…nikdy bych nevěřil, že je má dcera taková kočka," okomentoval mě táta. Teta se tvářila taky spokojeně.
"Ona totiž kočka je. Jenom se neumí správně oblékat. A kdyby si líčila oči, aspoň jemně…"
"Řekl bych, že na takové věci má ještě čas," skočil jí do řeči táta.
"Čas?" vyhrkla teta, "Jakýpak čas, vždyť je jí sedmnáct! Aby ses milý tatínku nedivil, až za tebou holka přijde, že se chce vdávat! To já v jejích letech…"
"Myslím, že dneska je dočista jiná doba. Která holka by chtěla v osmnácti jezdit po městě s kočárkem? Viď cácorko," objal mě kolem ramen táta.
"Opravdu teto, nemám potřebu chodit zmalovaná jak nějaká hollywoodská superstar. Můžu tak ráno vstávat pozděj, než kdybych musela trávit hodinu před zrcadlem. A to já si radši přispím."
"Jak myslíš. Ale mohla bys pár minut úpravě věnovat aspoň před těmi tanečními. Každá holka tam chce být krásná, aby si pro ni některý přišel."
Už jsem neměla sílu to poslouchat, proto jsem se rozhodla, že se půjdu převléct do "normálního". No a co, tak budu tančit s koštětem.
Seběhla jsem schody, že se půjdu za nimi ještě chvíli posadit, aby te-ta neměla řeči, že se neumím věnovat návštěvě. Zarazila jsem se teprve přede dveřmi a zaposlouchala jsem se do jejich rozhovoru. Vážný tón tátova hlasu prozrazoval, že již skončila debata na téma Markéta a její slavné taneční.
"…věděls přece, že jsme s Karlem nemohli mít vlastní dítě. A tolik jsme si ho přáli. Gábině už bylo osm, ale Markéta by si tehdy u nás ještě zvykla. Postarali bychom se o ni dobře."
"Už jsem ti řekl, že obě dvě byly, jsou a budou moje dcery. A já se o své děti postarat dokážu, to mi věř!"
"Vážně? A kde je teď Gábina? Kdyby ses o ni dokázal postarat, byla by doma, nebo v nejlepším případě už u své vlastní rodiny!"
"Ty si myslíš, že to pro ni bylo lehké? Když Evě zjistili ten nádor, chodila už do školy. Všechno to vnímala. Markéta ještě nosila plenky, nepamatuje si nic. Mámu zná jen z fotek a z vyprávění, jaká to byla skvělá ženská. Gábina smrt svojí mámy nesla těžce a nese doteď."
Sesunula jsem se k zemi a po tvářích se mi začaly kutálet obrovské slzy. Vy si myslíte, že jsem mámu milovala míň než moje starší sestra?! By-la jsem mimino, ale pořád to byla a je MOJE máma!!!
"A ty mi zase pověz, kde je ten tvůj Karel?"
"Proč si myslíš, že odešel? Dítě jsem nemohla mít já, on ano. Adopce se táhla roky. Markéta byla naší poslední nadějí, že si užijeme rozházených hraček po domě a kupování prvních pomůcek do školy a všech těch věcí kolem toho."
Táta se zarazil a šokovaně zíral na tetu Miladu.
"Chceš říct, že jste jen čekali, kdy Eva zemře, aby jste mi ukradli její dítě?!" koktal.
"Nechápej to špatně, Petře," snažila se ho uklidnit teta, která se nějak moc rozjela. Přeladila na svůj obvyklý milý hlásek. "Stalo se, co se stalo, s Karlem jsme ti to chtěli jen ulehčit. Vybral sis sám."
"Udělal jsem jen to, co jsem pokládal za správné. A nelituju toho."
Nevydržela jsem to poslouchat dále. Utekla jsem nahoru do pokoje a lehla si na postel. Celá jsem se chvěla rozčilením. Zanedlouho odcestovala také teta Milada. Pozoruhodně brzy, jindy by u nás vydržela strašit klidně do půlnoci. Tak teď už vím, jak to všechno bylo, proč mi tátova sestra s manželem odmalička tolik podstrojovali. Doufali, že to táta vzdá a přece jen uz-ná, že budu mít lepší život u nich. Kdyby mi měla dělat "mámu" teta Milada, dost možná, že bych dneska byla stejná, jako ty slepice z naší třídy. Mám prostě toho nejskvělejšího taťku na světě!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama